432 v hudbě

V Londýně v roce 1939 se rozhodovalo o standardu, který dnes určuje každý tón hudby.

Proč o hudbě nerozhodovali skladatelé, ale inženýři, kteří řešili hlavně techniku, ne zvuk samotný?

Padlo rozhodnutí ve prospěch A440.

Proč ale byla přehlížena alternativa 432 Hz, jejíž ciferný součet je 9 a která se objevuje v historických hudebních tradicích?

Proč se 432 Hz, často spojovaná s přirozenější rezonancí a "mozkovou frekvencí" klidnějšího vnímání, nikdy nestala standardem?

Skladatel Giuseppe Verdi se přitom proti tomuto směru jasně vymezoval a prosazoval 432 Hz jako hudebně smysluplnější základ.

Proč byl Verdi, jeden z největších hudebních hlasů své doby, přehlasován?

Debata tehdy stála hlavně na matematice a technologii.

Proč se ale neřešilo víc, jak různé frekvence působí na lidské vnímání a mozkové rytmy?

Dřevo hudebních nástrojů bylo po staletí laděno pro jiné frekvence, včetně 432 Hz.

Proč dnes hraje v systému, který jeho původní rezonanci mění a nutí ho "mluvit jiným jazykem"?

A pokud je hudba jen technický standard, proč v ní tolik lidí stále cítí něco hlubšího – a proč se o tom rozhodlo bez hlasu těch, kteří hudbu skutečně tvořív roce 1939?

https://www.youtube.com/watch?v=mVztTN9e4RE