Tibet a číslo 9

Tibetští mistři a lámové učí, že každé sousto potravy bychom měli pokousat a přežvýkat dvaasedmdesátkrát, než jej spolkneme. Na první pohled je to rada pro zdraví a lepší trávení, ale její význam je mnohem hlubší a symboličtější.

Hmotná potrava zde představuje samotnou hmotu – vše pozemské, na čem jsme jako lidé závislí. Než ji "pošleme dál", máme ji vědomě zpracovat, projít jí pozorností a uvědoměním. Číslo 72 tak není jen praktickým doporučením, ale symbolem vědomé práce s hmotnou rovinou existence.

Žijeme v dualitě – dole a nahoře, hmota a duch, tělo a vědomí. Pokud stejnou pozornost, jakou věnujeme hmotě, obrátíme i k nehmotné, duchovní sféře, vytváříme rovnováhu. Dvaasedmdesát kroků v hmotě a dvaasedmdesát kroků v duchu. Součet je 144 – číslo celistvosti, úplnosti, propojení obou pólů.

I samotné číslo 72 v sobě nese symboliku: 7 + 2 = 9. Devítka je číslem završení, naplnění cyklu. Každé sousto se tak stává malým rituálem – vědomým přijetím hmoty, jejím "devítkovým" zpracováním, tedy proměnou v energii pro život.

V obyčejném jídle se tak skrývá duchovní praxe. Každé sousto je připomínkou, že vše je propojeno – tělo s duchem, hmota s vědomím, dole s nahoře. Celek je jeden velký, živý, holistický propletenec.